Až budete mít pocit, že jste těch vajec měli přes Velikonoce příliš - zápis z nedávné návštěvy u prarodičů
Devatenáct vajec
Můj děda je pracovitý chlap jako hora. Babička je moudrá žena
s dobrým srdcem. Po dědovi mám jistě velké ruce, po babičce úsměv. Na nedávné návštěvě jsem s nimi třídila minulost, a tak jsme se bavili o měnové reformě, kterou si vybavují z mládí.
Babička zavzpomínala, jak si v roce 53 kupovala šaty na zábavu a utratila
tak šatenky celé rodiny. Její tatínek to řádně okomentoval, ale po pár měsících
zjistil, že to vlastně byl dobrý tah, protože by je stejně neužili. Také mi vyprávěli historku, kterou jsem takhle podrobně ještě neslyšela.
Především, u toho byli oba, takže jsem se barvitě dozvídala, jak se vlastně
seznámili. Nejkrásnější bylo, jak se doplňovali a skákali si do řeči. Třeba,
když babička komentovala moment, kdy dorazila s kamarádkou na zábavu: „No
my jsme vás z těch míst, co jste naší partě zasedli, chtěly vyhodit, ale
řekly jsme si, že se alespoň budeme mít, s kým bavit“.
Ukázalo se, jakou roli v jejich lásce hrála babiččina nehoda na motorce a jak byl děda vytrvalý,
když za svou nastávající chodil čtrnáct kilometrů pěšky – z České lípy až do
Cvikova. Babička mu tedy později ukázala zkratku, takže si to mohl zkrátit na
sedm.
A protože v té době neexistovaly mobily a babička žila v rodině
farmáře, nebylo divu, že při jednom z příchodů našel
babičku na poli, jak zrovna trhá řepu. Jelikož potřeboval zachovat tvář, tak
šel a přiložil ruku k dílu. „Byl teda vyfešákovaný, ale do práce se
pustil“ přibližovala babička. Děda upřesnil: „Měl jsem zrovna ty nový kalhoty a
já v tom šel rovnou trhat řepu. Já hlupák. A i ty kecky to odnesly.“
Babička pak popisovala, jak jí její táta řekl, aby hosta odměnila večeří.
Rozhodla se mu udělat vajíčka, a tak se zeptala: „Kolik jich chceš?“ Děda
prostě jednoduše odpověděl: „Osmnáct“ Babička se trochu podivila. Její tatínek
prý na ní mrknul a okomentoval to: „Pracoval, tak ať se nají“. Tedy nelenila a
jen se ujistila: „Jak je chceš udělat?“ Odpověď byla naměkko.“ Vzápětí se
v hrnci vařilo devatenáct vajec (ještě jedno přidala – pro jistotu). Pak
už jen seděla u stolu tím vyfešákovaným mladíkem a počítala, kolikáté vajíčko
mu vlastně rozloupává. S napětím sledovala, zda to opravdu zvládne.
Snědl
všechna. Babička to okomentovala: „Nám to nevadilo, na statku jsme měli
spoustu slepic, ale vlastním očím jsem nevěřila.“ Letos budou slavit 60. výročí
svatby.
Žádné komentáře:
Okomentovat